13. 8. 2011

2011.08.09 Vysoké Tatry - Prostredný hrot

Po dlouhé době slušnější předpověď. Na Cestu se vydávám den předem v podvečer. Sotva přejedu hranice začíná hustě pršet. Prší celou noc a ještě ve 3:00 mi déšť bubnuje na střechu. Začínám litovat, že jsem nezůstal doma. Za cíl jsem si tentokrát vybral Prostredný hrot (2441 m. n.m) Je to nejvyšší vrchol Prostredného hřebene, oddělujícího od sebe Velkou a Malou Studenou dolinu. Pod ním leží známá Teryho chata. Spousty turistu okolo razí při přechodu Příčného sedla na Zbojnickou chatu (povolen jen tento směr)
(pokračování)

Prostredný hrot z Malé Studené doliny
Baranie rohy a Pyšný štít

FOTOGALERIE

Po 5:00 vyrážím ze Starého Smokovce, aby byla časová rezerva. Všichni ještě spí a tak kromě nosiče jdoucího ze Zamkovské chaty nikoho nepotkávám. Od něj okoukám zkratku nejspíš po staré cestě. Jsou zde totiž ještě zbytky starých sloupů elektrického vedení. Od ní po zelené směřují na Teryho chatu. Malou Studenou dolinou opouštím v místě kde se objevuje zelené dno doliny. Překračuji potok a dávám se po kamenitém poli vzhůru vstříc úbočí skal.
Z dálky se mi jeví výstupová cesta jednoznačně. Jenže první problém nastává v tom, že jsem si z fotoaparátu vymazal průvodce. Ano než si jej tisknout tak používám fotku monitoru ve foťáku :-) Druhým problémem bude mlha pomalu plnící Malou studenou dolinu a stoupající vzhůru.
Stojím v úbočí skal. Přede mnou se pěkně prudce ční skály. Chvíli váhám, ale rozhoduji se pro „prostřední žlab“ co vypadá nejschůdněji. Jak později zjišťuji, měl jsem se držet více vlevo a obejít vodopád z leva. Hned na začátek se škrábu po šikmé velké skále, kde není za co se chytit ani kde šlápnout a vše znepříjemňuje tekoucí voda. Konečně ve žlabu. Ten je hodně zařezaný a úzký a má tak maximálně 2 metry na šířku. V jeho dně překonávám schody, které jsou, čím dal větší. Některé mají i několik metru a jsou skoro kolmé. Navíc skála pěkně klouže, protože tudy teče voda. Několikrát se dostávám do situace, kdy stojím v půlce schodu a nemohu už dolu a nevím jak vzhůru. Po několika minutách vždy najdu způsob jak se vydrápat vzhůru. Jen jde o velký hazard. Schody jsou čím dál častější, až žlab pomalu přechází ve stěnu. Vím, že je zle a tudy to nahoru nezvládnu. Vše navíc komplikuje mlha, která mě už zastihla a vše zahalila.
Podaří se mi přetraverzovat do leva do vedlejšího žlabu. Tím jsem měl jít hned. Obrovská žlab táhnoucí se až na vrchol pod Chmurnou vežu. Freerideři jej v zimě sjíždějí na lyžích. Ač žlab působí jednoduše, jsou v něm opět schody. Proto mě zaujme po pravé strany uhýbající chodník. Netuším, jestli jde o správnou trasu nebo jen chodník vychozený kamzíky (bobku je zde dost)
Po několika obloučkách v prudkém svahu vylézám na „louky“ a co více nalézám mužíka !!! Ten mi hodně spraví náladu a ujistí mě, že jdu správně. Od teď už mám oči upřené přede mě a hledajíc další. V těchto travnatých pasážích je málo kamenu a tak mám spíše štěstí a orientuji se podle náznaku vychozeného chodníku. Postupně se dostávám úplně doprava až na hranu skal. Zde už trávy ubývá a tak se čím dál častěji objevují mužíci. Snažím se ty pobořené opravovat, případně když jsem si jistý tak stavím další. Postupně mě „chodník“ dovede zpět do hlavního žlabu, co jsem dole opustil.
Dilema nastává několik desítek metru pod Chmurnou vežou. Následovat žlab přímo vzhůru anebo se vydat tím vybíhajícím vpravo? Rozhoduji se pro přímý výstup vzhůru. Po několika metrech mi je jasné proč vystup, vedl okolo žlabu. Ten žlab je extrémně nestabilní!!! Čehokoliv se chytím to hned letí s obrovským kraválem dolu. Spouštím několik lavin kamenu. Vrcholek žlabu blokuje obrovský balvan. Jeho obejití až se nezdá tak obtížné. Je díky tomu že zde vůbec nic nedrží lehce komplikované. Říkám si jen nevytrhnout kus skály co by mě vzala sebou dolů.
Na hřebenu je opět travnatý usek, kdy opravdu strana od Velké Studené doliny není tak prudká. Podle průvodce vím, že se na vrchol vystupuje z její strany. Po hřebenu docházím k hradbě skal. Nakuji s pravé strany ale zde jsou jen velké stěny. Pokračuji tedy vzhůru z leva až k hradbě. V ní vylézám do jednoho okna a opravdu je zde i mužík. Před sebou vidím několik žlabu táhnoucích se z hřebenu dolu do Velké Studené doliny.
Správně jsem měl přejít přes první žlab a hned za skalami ohraničující další pokračovat vzhůru. Místo toho pokračuji stále v dosavadním směru na sever. Zde z hřebenu vidím sice už vrcholek a i lávku (štrb. v Prostřed hrotě) mezi Žltou vežou a Prostředným hrotem. Vracím se zpět a po chvíli nacházím mužíky a vystupuji už správným žlabem vzhůru. Na jeho vrcholu se opět přechází oknem do žlabu po pravé ruce a tím se dostávám na vrchol.
Zde kromě mužíka není nic, co by jej označovalo. Je zde mlha a viditelnost pár metru. Občas zaslechnu hlasy, ale ty jsou až ze spodu z okolí Teryho chaty. Svačím na vrcholku a stále doufám, že se mlha rozpustí. Náznaky slunce jsou už od rána a všude je i pravděpodobně hezky jen do Tater se valí stále oblaka mlhy. Po hodině už to vzdávám a začínám sestup. Dojdu do prvního okna a tam spatřím, jak se odkrývá Velká Studená dolina. Otáčím se tedy a opět vystoupám na vrchol. Zde zase jen mlha… Sedím a čekám a čekám. Po půlhodině se konečně dočkám. Mlha ustupuje a Já spatřuju panoramata Velké a Malé studené doliny. Zanedlouho ze z mraku vynoří i Lomnický štít a na druhé straně Slavkovský štít. Dělám desítky fotek a nevím co fotit dřív. Jak dobře tuším po 15minut je konec představení a mlha se začíná pomalu valit zpět!
Sestupuji stejnou cestou. Opravuji mužíky a v místech kde jsem zabloudil, stavím další. Třeba také někomu pomohou jako mě. Celý sestup je čekáním na to, co bude dole…
Dolů se chystám už správnou trasou a vím, že by tam měli být dva nepříjemné předěly. Docházím k prvnímu na jeho ústí je slaňovací skoba. Dolu je cca 10 metru v hodně prudkém sklonu. Bez jištění alespoň parťáka nic co by se dalo bezpečně zdolat. Vytahuji 60m lano a po jeho koncích „slaňuji“ nějakých 25m dolů. Přichází druhý schod. Zde už není žádná skoba, ale v prudkosti nemá o moc daleko k tomu předchozímu. Nacházím jen reepku omotanou okolo kamene. Vyzkouším jeho pevnost a ten se hýbe !!!!  Někdo měl asi taky hodně velkou kliku. Přendávám ji na vedlejší masivnější výčnělek skály a dávám se na sestup po laně. Ten žlab míří nějak prudce dolu říkám si. To už stojím na hraně vodopádu, který se pod více něž 90° svažuje dolu. Tohle by bez prsáku byla sebevražda. Vracím se nahoru a obcházím vodopád z východu. Je zde mnohem méně prudký usek, i když bez jištění hodně riskantní a tak navazují lano a po něm se bezpečně dostávám dolů.
Poté už jen sestup kamenitého pole a překonání travnatého úseku a jsem zpět na turistickém chodníku. K autu docházím něco po 18:00 hodině a bez zdržovaní vyrážím domu, protože na 6:00 mám být v práci :-(

Turistická MAPA oblasti
Popis trasy z sprievodca.ta3.szm.com  
Obrázek s body zobrazený v mapě  
GPX soubor výstupu /špatný začátek, viz popis/
GPX soubor sestupu /konec hodně uletěl - špatné body odmazany/
Ukazka špatných souřadnic 

Žádné komentáře:

Okomentovat