28. 8. 2011

2011.08.23 Vysoké Tatry - Satan, Malá Bašta, Patria

Rozhodnul jsem se pro výstup na populárního Satana. Tento 2432 metru vysoký kopec má dva vrcholy severní a jižní. Z dálky vypadají jako rohy nějakého Satana :-). Hned ráno málem zaspím bezplatné parkování na Štrbském plese. Ještě teď netuším, jestli se opravdu ten čas na mobilu posunul sám (měl jsem zapnutou automatickou aktualizaci času) nebo za to mohla odemknutá klávesnice nutná pro záznam GPX). Přesto ač už je 6:30 a na většině parkovišť číhají výběrčí, stihnu ještě zdarma na jednom parkovišti zaparkovat.(pokračování)

Hincova plesa
Furkotský štít a Hrubý vrch (v mracích)

FOTOGALERIE


Ze Štrbského plesa vyrážím osamocen po žluté směřující k vodopádu Skok. Od něj chodník pokračuje Mlynickou dolinou až přes Bystré sedlo překračuje do Furkotské doliny. Já nemám v plánu na něm setrvat tak dlouho. Podle průvodce mám po dvou hodinách chůze těsně před Nižným Kozim plesem uhnout vpravo. Tam se nachází travnatý výběžek, který mě dovede až k masivu Satana. Cestou po výběžku potkám několik mužíku, které mě utvrzují v tom, že jdu správně.
Už z dálky vidím výraznou rampu, po které se stoupá vzhůru (tedy směrem k Malé Baště) Na jejím začátku je potřeba přelézt kus skály, ale dál už je to jen hezká procházka. Ani se mi nechce věřit, že je lávka tak dlouhá a mám ji stále sledovat. Prohlížím si jeden výrazný žlab co míjím jestli nemám už náhodou pokračovat ním ? Mužíci nikde… Pokračuji tedy dál po lávce. V dalším žlabu je to už definitivně konečná. Dál se nedá pokračovat. Tedy dá, ale jen přímo vzhůru žlabem do kterého vyústila lávka. Nikde žádný mužík ač nějaký náznaky chodníku tu jsou. Doufám, že tedy jdu správně. Po nějaké době se žlaby spojí s tím prvním, po kterém jsem pokukoval na lávce. Je na rozdíl od toho, kterým stoupám tvořen jen skálou. Já stoupám mixem skály a travnatých úseku. Sklon není nikterak radikální a dá se tudy určitě i bez problému sestupovat.
Není zde opravdu, kde zabloudit. Žlab vede pořád vzhůru, až na hřeben. Zde se otvírají první rozhledy do Mengusovské doliny. Na jižní vrchol Satana je to už jen pár metru po výrazném chodníku. Jeho vrcholu nemá žádný vrcholový bod, ale jeho vrchol je poměrně jasný. Nachází se zde pod kamenem pixla do které vystoupající zanechávají své vzkazy na papírech případně vizitky. Není zde žádná kniha tak nezapomeňte kousek papíru :-)
Na Severní vrchol to není ani 5 minut převýšení je jen pár metru. Přesto hřeben je velmi exponovaný. Tak asi jako většina (dle chodníku) sestoupím pár desítek metru dolu a ze strany od Mlynické doliny jednoduše vystoupám i na severní vrchol. Zde je impozantní propast padající do Satanova sedla. Rozhodně  se nedá nijak jednoduše pokračovat dál směrem k Hlinské veži. Mě spíš zajímá druhá strana hřebenu směřující k Předné Baště. Tento hřeben je také poměrně hodně exponovaný. Pokračovat sólo po jeho hřebenu by asi nešlo. Zato podle průvodce vím, že by se měl dát pokračovat pod hřebenem ze strany Mlynické doliny. Výrazný chodník začátku hřebenovku nelze minout a tak zkouším štěstí kam, až dojdu.
Je to opravdu hodně náročné, ale ani ne technicky jako orientačně. Naštěstí jsou často na skalách vystavěné mužici. Jejich nálezní občas zabere dost čas a je potřeba pozorně sledovat terén. V případě sejití z trasy se rázem dostanete do hodně exponovaného terénu.  Největším problémem jsou přechody žlaby a následné hledání okna s mužíkem kudy přelézt dál. Mimo žlaby se často dá orientovat podle náznaku vychozených chodníku. Mě to samozřejmě láká na hřeben. Ten je pro zkušené horolezce slezitelný a tak se dá lehce zmást jejich chodníkem. Také se mi to v jednom místě povedlo a nechal jsem se dovést až na hřeben. I jsem váhal nad tím zkusit to dál po hřebenu. Je poměrně členitý a lezetelný, ale bez jištění by to byl velký hazard a tak sestupuji dolu, kde se mi podaří najít opět správný chodník. Ten někdy uhýbá hodně hluboko pod hřeben. Hlavně místech okolo Predné bašty. Zato Malá Bašta už je hodně travnatým vrcholkem bez výrazných skal a chodník se vrací opět na hřeben. Scenerie co zde vidím mi spíš, než skalnaté Vysoké Tatry připomínají kopce ze Západních Tater.
Přestože Malá Bašta vypadala z dálky, jako jednoduchý kopec. Hřeben není tak úplně bez skal a tak raději následuji mužíky, kteří mě opět vedou dolu pod hřeben. Jedním ze žlabu padajícího z jejího vrcholku poté vystoupám až na vrchol. Tam je zabetonovaná roura označující vrchol. Na Patriu je to už jen kousíček z kopce a tak nemohu odolat a nepokračovat dál. Terén je čím dál mírnější a hlavně ze strany z Mlynické doliny se táhnou dlouhé travnaté svahy. Vypadající hodně lákavě na případný sestup.
Z vrcholku Patrie je krásný výhled na Štrbské a Popradské pleso. Lepší výhled kazí jen opar. Vrcholek je poměrně nevýrazný tvořen polem kamenu. Teď by stačilo jen pokračovat za nosem přímo na Štrbské pleso. Terén by tomu rozhodně nebránil. Hodně mírně se svažuje dolu. Zato ty stovky metru kleče co vidím před úrovní lesu. To jsou dost velké varování  to zkoušet. Dle mapy by se tam měli vykytovat i dvě cesty, ale nevedou celou klečí. Proto tuto variantu zavrhují. Přímo dolu do Mlynické doliny odtud také nemohu. Vím, že její začátek je dole lemován poměrně příkrými skály a musel bych až skoro někam do sedla s Malou Baštou a pak dolu k vodopádu Skok. Rozhoduji se pro to nejhorší řešení. Sejdu do Mengusovské doliny. Přeci nepůjdu na Štrbské pleso stejnou cestou.
Jako nápad to nevypadalo obtížně. Vidím dole i chodník od Popradského plesa. Dole je jen kousek kleče a třeba se mi podaří najít i nějaké kamenité pole/potok a kleči se úplně vyhnout. Žlaby padajíc z Patrie vypadají naprosto jednoduše. Takové hezké travnaté straně.
Vybírám jeden ze žlabu co se tak hezky zařezává do skal. Začátek je brnkačka a už se vidím dole… Ježe jako vždy to co z hora vypadalo jako pohoda se záhy mění v pěkně prudký žlab zařezávajíc se čím dál více do skal. To se se už i mě přestává líbit a tak uhýbám do leva kde se mi podaří přelézt do dalšího žlabu. Ten vypadá v pohodičce… travnaté planě směřujíc dolu. Zanedlouho, ale zjišťuji že žlab ustí do toho ze kterého jsem před chvílí utekl. Následuje úprk do dalšího žlabu. Tam se situace opět opakuje, i když žlab má jedno rameno co je z jedné strany ohraničeno skalou a z druhé strany jej svírá kleč. Sklon má ale minimálně 60° a na těch travnatých pasážích bych rozhodně nepohrdl cepínem. Zkouším nahlédnout do dalšího žlabu. Do něj bych musel ale slanit a ještě dole se opět zařezává do skal.
Sil už ubývá voda taky skoro žádná a tak návrat zpět na Patriu zavrhuji. Volím nejmenší zlo a to je ten žlab se skálou a klečí. Jak klesám níž, tím se více noří do skal. Hlavně ať tam není 90° schod… Nemám prsák a plandat tam s těžkým batohem jen na úvazku o to rozhodně nestojím. Naštěstí jsou zde vždy jen tak 2-3 m schody a ty se dají pomocí se zapření rukou slézt i bez jištění.
Žlab je opravdu nekonečny… Konečně se rozšiřuje a objevuje se travnato-keřová džungle. Raduji se, že vidím sešlapanou trávu. Jééé asi tudy někdo šel… Jo šel ale tak nějaký medvěd nebo podobná havěť. Chodník mě dovede k jeskyni/velkému převislému balvanu. Raději ani nezkoumám koho je to domov a pokračuji v sestupu. Minimálně 10x se valím, když ve vysoké trávě zakopávám o nějaký balvan. Většinou padám na záda, kde mám batoh. Až si myslím, že mám nejhorší za sebou nastupuje kleč. Slyším hlasy turistu chodící po chodníku z Popradského plesa. Už se opět vidím na chodníku, ale to mě čeká několik stovek metru kleče a ne ledajaké!!!! Postupně totiž přechází v mega kleč, která má snad 3 a více metru. Je naprosto neprostupná a tak chodím po větvích metr nad zemí a přecházím z větve na větev. Občas zahučím dolu. Celý poškrábaný od pádu a brodění se jehličím doslova vypadnu na turistický chodník. Turisti jen nechápavě hledí co tam nacvičuji. Dehydratovaný se doplazím ke studánce, kde se dám trochu do kupy. Potom už je to jako jízda po dálnic až na Štrbské pleso k autu.

Turistická MAPA oblasti
Popis trasy z sprievodca.ta3.szm.com  
Obrázek s body zobrazený v mapě  
DATA - grafy z výstupu  
GPX soubor

Žádné komentáře:

Okomentovat